Jsem motýl, i když nemám křídla.
Jsem studánka, co v Tobě se shlídla.
Jsem slunce bez žáru a svitu.
Jsem i NEJSEM, když nejsi tu…
Jsem čarodějka, co lektvary si míchá,
když cítí, že láska v ní dmýchá.
Polykám česnek, abych se Ti ubránila.
Ty stal ses andělem – bojím se, abych Tě nezranila…
Jsi můj a přece nejsi.
A tak se ptám: Kde jsi??
Když v temné noci,
v měsíčním svitu moci
jsem lapena zcela.
Už ani nevím, co jsem chtěla…
Proč láska tolik bolí,
když jinde rány hojí…??