Oči

V plamenu svíčky
oči se setkají,
hned skryjí se pod víčky
ve stínu dlaní.
.
.
Pravdu před tvými tají,
tak prosím, nech je být,
nech je ve lži se svými taji,
proč musíš všechno vědět a chtít?
.
Dnes jsi jiný,
tvé oči bez lesku,
jsou plné viny?
Nebo snad ze stesku?
.
.
Jen letmý dotek,
však dals do něj sílu,
nerozbij mě zbytek,
trochu ztrácím víru
.
.
Díváš se mi do očí,
ptáš se: ,,Máš mě ráda?“
svět ať se otočí,
dívej se na moje záda.
.
.
,,Ne,“ říct to bylo snadné,
šeptání – ,,Miluju tě,“
moje myšlení vadné,
Doufání – miluj i mě.
.
.
Ach tvoje oči – nevysvětlitelné,
proč tolik mluví?
Rozplakat se – nevyhnutelné.
Snad slzy milují?
.
.
Lesk se z mých očí ztrácí,
má naděje padá,
řekni mi jen, ach,
kde se v nich vzala?
.
.
,,Proč mi to tak ztěžuješ?
Co bys chtěla víc?
trápení si prodlužuješ,
nikdy v tom nebylo nic.“
.
.
Naše oči se nehnutě dívají,
jenom ty moje pláčou,
mé rty se znovu zachvějí,
slzy nepřestanou když začnou.
.
.
Vím, že jsem jen hračka,
jo, lásky i tvoje,
a ve mě – s pocity rvačka,
ale nemá cenu jít do boje.
.
.
Už nevím jak se dál chovat,
jen hrátky máš rád,
před světem mě chceš schovat,
když už ti nemám co dát.
.
.
Myslels to se mnou
vůbec někdy vážně?
Vzal sis mě s tmou,
k ránu odchodil rázně.
.
.
Stala jsem se zábavou,
když okolo není lepší,
já chtěla jen být s tebou,
teď stojím sama v dešti.
.
.
V mysli mám obraz
– tvůj chladný pohled,
můj vyděšený výraz,
beznaděj na dohled.
.
.
Když se dívám na oblohu,
co vidím? – tvé oči,
hladinu jezera na obzoru,
zas oči – víš čí?
.
.
Proč? Proč jsou tak chladné,
proč jsou tak bez citu?
Ach, nadějé zrádné,
umírám z toho pocitu
.
.
Ne, v tvých očích není nic,
jsou prázdné už úplně,
zvenku a zevnitř i víc,
chápu to víc než plně.
.
.
Pak tedy, lásko, sbohem,
budu to tak taky brát,
vezmu to horem spodem,
budem se tomu jen smát.
.
.
Řekni mi, jaké jsou mě oči?
Smějí se taky se mnou?
není to vina ničí,
pocity se hrnou.
.
.
Ne, jsem jen lehká holka,
ty to tak aspoň bereš,
chci ti jako lehká holká říct,
že už mě fakt sereš.
.
.
Lásko, sbohem,
kéž tě nikdy znovu nespatřím.
bůh a jeho domem,
ani v něm ti nepatřím.
.
.
Milenka,
jak na vlásku,
zrada malinká,
mám otázku.
.
.
Proč právě já?