Závod o lásku

Srdce vroucím žalem samoty oplévá,
slzami zlost,bezmoc a žal zalévá.
Tu,co srdce má nejraději
u sebe nemá,propadá tak beznaději.
Kamarádi,společnost,vše mu bez ní je jen přítěží,
v zoufalé snaze vidět jí,chytaje se pekelných otěží,
spolu s životem na smrt závodí,
šance na klid a mír prachsprostě zahodí.
Uháníce na satanově oři,
dostal se tam až k pekelnému moři,
přez něj se vydal ve víře,že smrt pokoří,
však jen osudu do karet hraje a horší si ho vytváří.
Jak blázen zaslepen,pořád dál uhání,
slepou vírou,co spaluje ho a zároveň pohání,
vírou v to,že se s milou svou setká,
uhání tryskem,když samotnou smrt potká.
Ta jediným mávnutím kosy slepou víru z něj vyhání,
čeká jest ho teď jen kruté pokání,
uvědomil si až s příchodem smrti,
že mohl s milou svou v nebi býti,
však bude o ní navěkdy v pekle sníti.