Touha po víle

Usedám k papíru,
k listu beze šmouhy.
Točím se ve víru
a píši svoje touhy.
Touhy co zůstanou navždy skryty,
touhy vzdálené jsou od paní reality.
Touhy co splní se, když víčka spadnou.
Pak každá odpověď změní se v kladnou.
Odpověď od víly krásné jak květ,
do tváře nevidouc, znám ji snad stovky let.
Vzdálené mnoho mil, blankytné oči jsou
jinak bych políbil tvářičku líbeznou.
Sám sebe ptám se pak:
skutečnost, nebo sen?
Odpověď naskytne nový to den.
Nic horšího snad není,
než tohle špatné probuzení.
Probuzení, jež vzalo mi nejlepší snění,
Za vílu dal bych celé své jmění.
Všech svých statků bez váhání,
vzdal bych se za setkání.
S vílou spanilou.