První dopis mamince – Jaroslav Seifert

Už vím, dám dopis na zrcadlo

či do košíčku na šití

však žel, dosud mě nenapadlo,

co psát, jak dopis začíti.

Maminko moje milovaná,

a v zubech konec násadky,

přemýšlím;

stránka nenapsaná

čeká a čeká na řádky.

Přeji Ti v den Tvého svátku

– ve slově Tvého velké T –

no vida, už mám druhou řádku

a pokračuji ve větě:

štěstí – po t se píše ě –

a zdraví

– a pak selhává už nadobro má fantazie,

tak přízemní a kulhavá.

A trhám papír, muchlaje ho

– maminka stojí nad válem a chystá něco voňavého –

a v odhodlání zoufalém

přibíhám k ní, tiskne mě k sobě,

očima, mlčky, ptá se mě.

Pak zamoučené ruce obě

zvedly mě rychle ze země.